SEPARAČNÍ ÚZKOST

Separační úzkost je pocit ztráty kontroly nad prostředím a z něj plynoucí stres z osamělosti, kterou pes vnímá jako nestandardní a její hodnocení vychází z povahových vlastností a zkušenosti konkrétního jedince.

Každý majitel pejska zná pocit, kdy musí odejít z domu například do práce a svého psa si z nějakého důvodu s sebou vzít nemůže. Zvládne to pejsek nebo bude štěkat a vyvádět? Zvlášť po Covidové době, kdy jste byli s miláčkem stále den i noc !!!

Ale to není jediný důvod vzniku. Spouštěčem může být i traumatická zkušenost, kterou si pes spojí s absencí člověka, traumatizující pobyt v útulku, cílené opuštění člověkem atd...

Základní projevy separační úzkosti jsou:

 - ničení zařízení a věcí                                                                                                                                                     - pokusy o útěk                                                                                                                                                                - štěkání a vytí                                                                                                                                                                 - sebepoškozování                                                                                                                                                           - stereotypní pohyby                                                                                                                                                       - nechutenství, ukrývání se atd....

Základním pravidlem (dle mého názoru) je, aby se v nápravě tohoto chování - učení "být o samotě", postupovalo velmi pomalu, krok za krokem, a velmi opatrně. Samotné kroky musíme přizpůsobit nejen věku psa, (zda budete učit "být sám doma" malé štěně nebo dospělého psa),ale i typu separační úzkosti. Optimální je začít s tréninkem (prevencí) od štěněte, kdy ho necháváte za dveřmi koupelny když se sprchujete nebo ho necháváte spát mimo vaši ložnici a podobně. Vždy se však bude jednat o postupný proces, který by neměl být "narušen" potřebou nechat psa náhle, v průběhu převýchovy ,delší dobu doma bez přítomnosti někoho z rodiny. Vše co jsme vybudovali do té doby bude ztraceno a budeme muset začít znovu "od nuly".

Někde jsem četl, že je dobré nedělat žádné rituály při odcházení i příchodu. Já si myslím, že naopak je dobré vytvořit rituál, kterým vlastně řeknete pejskovi že odcházíte ale že se vrátíte!!! Rituál používám dlouho a jediný pohyb co psi udělají než se vrátím je, že se otočí na místě kde leží. Rituál používám úspěšně i na vítání, které probíhá bez skákání a jiných projevů, mně nepříjemných....

Před tréninkem by pes měl mít jasně definované a jím "přijaté" místo (pelech) odpočinku, uklidnění se atd. Toto považuji za VÝCHOZÍ bod výcviku. I klec nebo i kennelka mohou být neocenitelnou pomůckou. Psa učíme spojovat si místo i vytvořený úkryt s pozitivními pocity, jako je odměňování, umístění oblíbené hračky atd. .

Někdo také doporučuje aby se psům, při odchodu, zapnula televize nebo rádio. Je pravda, že u nás se pouští rádio ale i bez něj se psi chovají stejně. Spíše eliminujeme zvuky přicházející zvenčí, které by mohly psa vybudit k reakci (zvýšení stresu)...

Pokud o samotě pes štěká, ničí věci a podobně ještě neznamená, že se jedná o Separačku. Může to být i naučené chovaní, kterým pes "jen" zabíjí nudu !!!! Toto je potřeba "rozklíčovat" než se začne cokoli podnikat k nápravě.

V každém případě doporučuji nejprve vše konzultovat s odborníkem !!!

Standa